Dovolená v Igalu

15. ledna 2020 v 15:54 | Barbora
Je to už starší záležitost, ale i tak jsem tam zažila spousty krásných momentů. A chtěla bych se o tom pochlubit o tom, jak jsem si užívala dovolenou.


Víte, já jsem jako malá nikdy u moře nebyla, nevěděla jsem co si o tom myslet, ani prostě jsem to nedokázala, nijak mě to ani nelákalo, ale teď? Teď se těším na další dovolenou u moře. Poprvé u moře jsem byla ve svých 16 letech. Co jsem vždy poslouchala u spolužáků, tak ti už jako malý létali k moři, ale já nic, já vždy jela někam do kempu a s rodiči jsme se koupali v nějaké přehradě či jezeru. Vždy mě to lákalo, ale jak jsem začala růst do puberty, přestalo mě bavit jezdit s rodiči. Také to je tím, že se mi narodila mladší sestra a už to není tak jak bývávalo…


Tak začneme nějak ze začátku. V únoru jsem potkala svého přítele, tedy ještě jsem nevěděla, že to bude můj přítel. V březnu jsme si jaksi padli do oka více a začali spolu trávit více a více času. Prostě jsme se hledali, až jsme se našli, hned po měsíci jsme věděli, že patříme k sobě. Ke konci března a začátku dubna na mě vyhrkl novinku, že jede s kamarády na dovolenou a že chce, abych jela také. To se přeci nedá odmítnout taková příležitost. Ještě k tomu, když jsem tam nikdy nebyla. Dobře tedy a kam jsme měli jet? Chorvatsko, byla jsem ráda, i když je to jen Chorvatsko, jsou tam krásné místa a úžasné památky. Tak jsme se koukali na Airbnb, abychom si mohli na týden pronajat nějaký ten domeček či apartmán. Našli jsme a za parádní cenu! Ihned jsme rezervovali domek a těšili se na dovolenou.


Dva měsíce před odjezdem nám přišel email, že se rezervace zrušila. Vůbec jsme netušili důvod, ale poté co jsme hledali další apartmán jsme si všimli, že ten dům co jsme si rezervovali je tam znova, ale o 10 000 Kč dražší. Mávli jsme nad tím rukou a hledali jsme. Ano, bingo! Rezervace zajištěná a hurá na dovolenou. No neuvěříte, komu týden před odjezdem zrušili rezervaci? Ano správně, nám. Už jsme byli hodně zoufalí a psali jsme operátorům Airbnb, aby s tím něco udělali a pomohli nám. Pomáhali nám hledat, ale vždy nabízeli moc drahé ubytování, ale nakonec jsme našli krásný domek. Sice dál od pláže, ale moc to nebylo cca 10 minut. Jediný háček v tomhle ubytování byl, že to nebylo v Chorvatsku, ale v Černé hoře, celkem z ruky, že? Ale nebylo to tak hrozné a za pěkné peníze. Tak jsme to rezervovali a začali si balit na dovolenou.


Den odjezdu byl celkem hektický, protože jsme spěchali k mamce kamaráda, aby tam zavezl psa na hlídání, ale bylo to časově omezené, tak jsme spěchali. Všechno jsme to zvládli a vydali se na cestu. Před námi byla hodně dlouhá cesta… Cestou tam jsme v autě strávili 27 hodin! No hrůza. První den jsme dojeli do Maďarska a tam jsme odstavili auto na pole a šli si lehnout na 5 hodin… No moc jsme vyspaní nebyly, ale já to v klidu dospala během jízdy. Nevadilo mi to, alespoň mi ta cesta utekla rychleji. Zrovna když jsem vzhůru byla, tak jsme jeli vesnicí. Zpozorovali jsme psa, zpomalili jsme, protože stál při krajnici a my nevěděli co bude dělat. No a co neprovedl, skočil nám pod auto. Naštěstí při pomalé rychlosti se brzdilo lépe, tak se nikomu nestalo. Vylezli jsme auta, na obyvatelé Maďarska jsme zařvali anglicky ať si hlídají psa, ale bylo nám to k ničemu, protože nám nerozuměli.


Po dlouhé době, kdy jsme stáli na hranicích jsme se dostali do Černé hory, hurá. Teď najít ten apartmán. To byl ale velký problém, protože auto ve kterém jsme jeli, měl malý podvozek, škrtal každou chvíli o každý větší kámen. Při příjezdu k odbočce, na kterou nás odkázala GPS jsme si všimli kamenů, které jsme neměli šanci projet. Museli jsme najít jinou cestu, taky že našli, ale než jsme dojeli na místo bylo 19:00 místního času. Vytáhli si věci do apartmánu, navečeřeli se a šli spát. Největší legrace byla se domluvit s pánem, který nám měl dát klíče. Uměl pouze srbsky a my tam neměli datové připojení, protože jsme byli mimo EU. Takže nohami a rukami jsme se tam domlouvali, aby nám dal klíče. Při usínání jsme si říkali, že je divné, že nikdo nekontroloval identitu, co kdybychom to nebyli my? Ráno naštěstí přišla paní, ta taky mluvila pouze srbsky, ale rozuměli jsme si… Jen jsme měli občanské průkazy mimo asi 4 hodiny a přemýšleli jsme, zda třeba si na nás nevezmou půjčky nebo tak 😀 přeci, každý je všeho schopný.


Celý týden jsem si úžasně užila. Jelikož jsem jela bez rodičů, cítila jsem svobodu, kterou jsem ještě necítila, bylo to něco krásného. Zažily jsme tam spousty zážitků a hodně zábavy. Od šlapadla po ponorku, také jsme se ztratili a bylo to prostě parádní, jako ze snu.

Stala se nám i zajímavá příhoda. S přítelem jsme si mysleli, že odjíždíme ve čtvrtek. Ale přátelé nám sdělili ve středu, že jsme tady i v pátek a že doma budeme až v sobotu. To byl celkem problém, protože já měla jít s rodinou na oběd k babičce a přítel do práce… Zvládli jsme to, domluvili jsme to i v práci i u babičky, ale to že moje mamka byla skoro na prášky je úplně něco jiného. Moje mamka je celkem nervák a dokážou ji vytočit i maličkosti, tak si představte jak musela šílet.


Navštívili jsme celkem 4 nebo 5 měst, Igalo, Herceg Novi, Tivat, ještě nějaké městečko (nevím jestli to bylo vůbec městečko) u hranic Černé hory a Chorvatska, tam jsme si zajeli na pláž, byla kamínková a to potápění bylo nádherné. Poslední město bylo Budva, tam jsme jeli do centra Bečiče do aquaparku, nestálo to za to, vstupné stálo okolo 15 eur na osobu. Bylo to velmi bídné, hlavně ty tobogány. Hodně jsme se těšili na klidový okruh, kdy si lehnete na kruh a kroužíte okolo celého areálu. Bylo to vypuštěné a konaly se tam závody v autíčkách pro děti… Jediné co bylo pěkné tak bazén, ale za 15 eur celkem drahý bazén.

Určitě bych se tam vrátila, bylo tam pěkně, ale příště už jen do hotelu s all inclusive, abychom se nemuseli o nic starat… Přidám ještě pár fotek, děkuji za přečtení, že jsem se mohla podělit s vámi o tuhle krásnou dovolenou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama