Něco málo o mně

14. ledna 2020 v 22:12 | Barbora
Ahoj! Tak jak už jste podle názvu blogu poznali, jmenuji se Barbora.
Narodila jsem se 17. listopadu 2002 12:55.
A pocházím z Olomouckého kraje, z malého městečka Přerov.



Studuji obchodní akademii a jsem na téhle škole velice spokojená. Miluji čísla a tady ta škola mi umožňuje se s němi s týkat co nejvíce to jde.

Kdybych měla popsat mou rodinu, tak to raději neudělám, nemáme moc dobré vztahy, nebo spíše naši rodiče mezi sebou a samozřejmně já a moje sestra (6). Jinak žijeme v bytečku 2+1 což musím říct pro 4 člennou rodinu je to opravdu málo. Nemám tady žádné soukromí, popravdě nulové soukromí... Už mi to i celkem leze na nervy a už se těším jak budu na svém, sama a v soukromí, které mi nikdo nebude moci přerušit.

Mou největší zálibou je sport a to konkrétně ragby, jsem do něho totální blázen a i přes všechny zdravotní potíže jsem schopna ho hrát. Sice se o mě každý bojí, zkrz to co mi bylo a může být, ale i tak mě podporují a já jsem za to hodně vděčná všem co vyjadřují podporu.


Věnuji se taky fitness, jen tak rekreačně, nejedu žádné bomby, ale ráda si zajdu do posilovny a zacvičím si, nejsem ta, která věří, že po zvednutí činek budu obrovská, to ne…. Je to blbost, a to vám dokážu vyvrátit takový mýtus v jednom článku, který chystám taky vydat. Nějaké ty mýty o fitness, které si hodně lidí myslí, ale nejsou pravdivé.


Když tady pořád mluvím o svých zdravotních problémech, mohla bych vám o nich něco málo povědět. Od svých 13 let se pravidelně léčím se štítnou žlázou. V mých 16 letech mi zjistili Hashimotovu strumu, což je celkem vážné onemocnění štítné žlázy. Půl roku na to mi zjistili malinkatý uzlík, který mi zatím nebrání v životě, ale pomalu a jistě se zvětšuje. Což není moc dobré, v této chvíli už má přes 3 cm v průměru. Chodím na různé kontroly a odběry, nejen krve, ale taky obsahu celého uzlíku, což není moc příjemný proces… V 8. třídě jsem hrála volejbal, ale po roce jsem skončila skrz bolesti kolenou, tak jsem to začala řešit s doktory, kteří mi řekli, že to přejde… Dal mi omluvenku na celou 8. a 9. třídu a nikdo s tím víc nedělal. To mi vadilo, a tak jsem si našla jiného doktora, který do mě nacpal prášky proti bolesti a nic více… Takže další nulová pomoc… Ztrácela jsem naději… Neřešila jsem to, bolest byla jen občasná, a tak jsem to tolik neřešila. Při nástupu na střední jsem začala hrát ragby, při těchto trénincích jsem hodně trpěla přes ty kolena, a tak jsem to začala řešit s trenérem co s tím a poté i s doktory u nás v nemocnici. Ti mi zjistili přerostlou plyku v koleni (což je taková bílá řasa, která by normálně měla být mála a částečně již odrostlá z dětství). Jenže nebyla, a tak jsem v březnu 2019 podstoupila 1. operaci levého kolene. Dopadlo to dobře a hned jsem začala plánovat operaci pravého kolene, která se uskutečnila v srpnu roku 2019. Musím říct, že děkuji tomu nahoře, že se obě operace povedly výborně a také děkuji doktorům, kteří tuhle práci odvedli fantasticky. Jenže po roku ničeho nedělání se mi uvolnili svaly kolem páteře, které mi tu páteř držely tak, že mě nic nebolelo, ale po roku neposilování ničeho vše povolilo a páteř vystřelila. Nemohla jsem se pohnout, a tak jsem opět začala chodit k doktorům, ti mě už naštěstí znali, tak to proběhlo rychle. Nyní chodím na rehabilitace a modlím se, aby vše prošlo a nemusela to řešit dál. Už mě chození po doktorech nebaví a chci je co nejvíce omezit.


Kdybych se měla rozhodnout nad nějakým žánrem hudby, tak vám nepovím jen jeden, poslouchám od každého něco, až na nějaké šlágry, dechovky a klasickou hudbu. Mohu začít od techno, po hard rock nebo pop či rap, je toho hodně a neodsuzuji žádný žánr, každý má něco do sebe. A každý se poslouchá jinak, při různých náladách.
Kapely nebo jedince, které opravdu ráda poslouchám:
Red Hot Chili Peppers, Renne Dang, Nickelback, Redzhed, Dorian, NF, atd…


Romantika, to je to, co bych mohla sledovat pořád, když se k tomu přidá drama, tak je to vyloženě ten nejlepší film či seriál co může existovat. Filmy, na které bych mohla koukat jsou Pretty Woman, to all the boys i´ve loved before, after, kissing booth atd… no mohla bych toho tady vyjmenovávat spousty, ale na to není čas


Ráda chodím na procházky jak s pejskem, tak sama s foťákem, kdy ráda něco nafotím. Příroda je na focení nejlepší, nikdo vám tam nic nerozmaže a většinou ani nemrkne. Focení lidí, ale neodmítám, už jsme šly kolikrát s kamarádkou fotit a nedopadlo to tak katastrofálně jak jsme si představovaly.


XOXO Barbora
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama